O plemeni

HISTORIE VZNIKU PLEMENE:

Hledáme-li informace o bengálské kočce, nacházíme na internetu stále stejné, opakující se fráze. Proto jsem se rozhodla vyhledat a přeložit ty „pravé“ informace o vzniku tohoto krásného plemene. Při čtení Jeanina vyprávění o tom, jak začínala, co ji na cestě k vyšlechtění bengálek potkalo, se nelze ubránit obdivu a obrovskému uznání, že se nevzdala a i přes mnohé útrapy došla k vysněnému cíli.

Zmínky o křížení domestikované kočky s divokou kočkou pochází z 19. století. Na prvních kočičích výstavách chovatelé vystavovali nejen perské, angorské, mainské, siamské a jiné kočky, ale na každé z nich byla také třída pro divoké nebo hybridní kočky. První dochované záznamy o bengálských kočkách pochází z let 1934 a 1941, kdy časopis „Japanese cat publication“ otiskl článek o křížení Prionailurus bengalensis (asijské leopardí kočky) a domestikované kočky. Narodilo se hybridní F1 kotě, které ale již nebylo dále využito v chovu.

Historie Jeane Sugden (Mill) započala v roce 1946 na univerzitě UC Davis v Kalifornii. Původním záměrem Jean Sugden Mill nebylo křížení Prionailurus bengalensis a domestikované kočky, nýbrž křížení tehdy populární perské kočky s kočkou siamskou, jež byla v té době novým plemenem. Chtěla vytvořit kočku himalájskou. Bohužel tento sen musela opustit, protože rada ACFA (Americká asociace chovatelů koček) její návrh zamítla.
V roce 1961 importovala Jean z jihovýchodní Asie samici Prionailurus bengalensis jménem „Malaysie“.
Té se narodilo hybridní F1 kotě, kočička „KinKin“, jejímž otcem byl černý, krátkosrstý domácí kocour. KinKin byla odlišná od ostatních koťat již od narození. Spala odděleně od himalájských (perských colorpoint) koťátek, ke kterým musela být z důvodu její bezpečnosti hned po porodu přiřazena. Hrála si jiným způsobem, vypadala jinak, a i její hlasové projevy byly neobvyklé. Trvala na tom, že bude jíst odděleně. Plivala a syčela na každého, kdo se k ní u jídla přiblížil, kusy jídla si odnášela stranou. Když byla starší, spala na vysokých místech, chodila kálet do skříně…
Jean ji pářila s jejím otcem, protože neměla k dispozici jiného kocoura. KinKin porodila černou kočku „Pantherette“ a tečkovaného kocourka. Jean snila o tom, že kocoura nakříží s padesáti domestikovanými kočkami a vytvoří „stovky“ malých leopardů. Ale ještě předtím, než mohla zjistit, že samci z druhé hybridní generace jsou neplodní, se kocourek zabil při pádu ze skříně. Jeho černé sestře se narodilo koťátko, které ale usmrtila dva dny po porodu.
Tento první projekt skončil stěhováním Jean do Californie a tragickou smrtí KinKin i Pantherette
(samice Prionailurus bengalensis „Malaysie“ byla dána do ZOO v San Diegu).

V 60. letech existovalo mnoho chovatelů, kteří se snažili o odchov bengálské kočky. Jen málo z nich se dostalo za první hybridní generaci a podle záznamů nikdo z nich nepokročil dál než ke generaci druhé.

Mimo snahy chovatelů se také několik hybridů narodilo v evropských zoologických zahradách.

V tomto období byly hybridní F1 kočky využívány v programu Dr. Willarda Centerwalla na Loyolské univerzitě, který se věnoval zkoumání, zda by imunita Prionailurus bengalensis proti onemocnění FeLV (leukémie koček) mohla být „přenesena“ i na hybridní generace (což se ukázalo jako nemožné). Čtyři F1 samice z tohoto programu získala Jean Mill, čímž obnovila svůj projekt. Později přibylo dalších pět koček z první hybridní generace, ovšem z jiného zdroje, nicméně ale také původně z Centerwallského projektu.

Jean nechtěla využívat existující plemena k vytvoření nového. Prionailurus bengalensis je geneticky nadřazené zvíře ve srovnání s existujícími, registrovanými plemeny. Jejím cílem bylo udržet nejlepší vlastnosti a znaky Prionailurus bengalensis, a tak její hledání vhodného protějšku ke křížení pokračovalo.

V roce 1982 jela do Indie, kde v zoo v New Delhi uviděla divokou indickou Mau. Jean se s kurátorem zoologické zahrady dohodla, že s ní tato Indická Mau pojede zpátky do Spojených států. Takto se Millwood Tory of Delhi dostal prakticky do všech rodokmenů bengálských koček. Byl perfektním protějškem pro F1 samice, se svými malými, tmavými, výraznými skvrnami bez svislých pruhů, na lesklé, zlato-oranžové srsti. Jean teď měla vše, co potřebovala, aby položila základy pro nové plemeno. Od této chvíle bylo poprvé započato křížení Prionailurus bengalensis s úmyslem dostat se přes druhé či třetí hybridní generace.
Současně s Jean Mill se křížení bengálské kočky věnovali Greg a Elizabeth Kentovi, kteří ale na rozdíl
od Jean ke křížení s Prionailurus bengalensis používali Egyptskou Mau. Úspěšně odchovali několik hybridů, kteří jsou základem mnoha rodokmenů bengálských koček tak, jako Jeaniny kočky „Millwood“.

Když se odchov bengálských koček začal dařit, Jean Mill se intenzivně snažila o jeho zviditelnění a rozšíření mezi chovatelskou i laickou veřejnost. Vybrala vhodné jedince, kteří byli schopni nové plemeno reprezentovat na výstavách. Postupem času bengálská kočka získává na popularitě a dostává se do středu zájmu mnoha chovatelů.  V roce 1986 pak TICA (americká organizace chovatelů koček) přijala první standard pro bengálské kočky a v roce 1986 byl vydán první časopis o bengálkách.

 

O BENGÁLKÁCH:

Bengálské kočky jsou odchovávány v různých barevných variantách a jejich kombinacích a také s různými typy kresby. Např. hnědá, sněžná, stříbrná, černá, modrá, charcoal,…

Mě nejvíce zaujala kresba rozetová (tmavě ohraničený kruh či polokruh se světlejším středem), proto jsou všechny naše chovné kočky rozetové a také naše dosud odchovaná koťátka jsou rozetová 🙂
Dospělé kočky váží od 3 do 7 kg, u spodní hranice se pohybují kočky – samice, u té vyšší samozřejmě kocouři. Bengálka je vzrůstem o něco větší než kočka domácí, ale informace, že se jedná o kočku vzrůstem nadměrnou, jsou mylné.
Naše kočky váží 3,5 – 4,5 kg, kocouři 6 – 7 kg.
Koťátka z naší chovatelské stanice mívají při odběru kolem 2 kg; opět zde platí, že kocourci váží více, kočičky o něco méně.
Povaha bengálské kočky je také velmi často prezentována nesprávně. Správně socializované bengálky NEJSOU žádné divoké nezvladatelné šelmy. Jsou to kočky inteligentní, společenské a hravé i v dospělosti. Chcete-li opravdového společníka, ne jen ležící dekoraci, zvolte bengálku. Pokud si přejete kočku, kterou budete vytrvale nosit na ruce, která bude poddajná a svolná k mazlení kdykoli si vzpomenete, bengálku nevybírejte.
Bengálské kočky jsou nezávislé, oddaně milující svého člověka, a jste-li schopni poskytnout jim bezpodmínečnou lásku a porozumění, budete tím NEJ v jejich životě.